THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí mladíci, kteří čerstvě přelezli dvacítku, se nám agilně hlásí s třetí vypečenou řadovkou, kterou se snaží dobýt trůn technické extrémní hudby v zemích za velkou louží. Sebranka na sebe přitáhla pozornost již v teenage věku albovým debutem „Shut It Down“, za kterým následoval s dvouletým odstupem mnohem vyspělejší zásek zvaný „Empires“. Dodat bych měl, že někteří členové tohoto spolku měli při nahrávání debutového alba čerstvých patnáct let. Vzestupnou tendenci na poli technicky orientovaného extrémního kovu potvrzují i aktuální nahrávkou „Animal“, která je třaskavým granátem, až po okraj naplněným výbušnou směsí thrashe, technického death metalu a hardcoru. Záměrně se chci vyhnout slovu metalcore, neboť ačkoliv se o ANMOSITY dá s přehledem říci, že znějí velmi současně, nerad bych je házel do jednoho pytle s některými trendovými rychlokvaškami. Aktuální album nabízí nesmírně nabušený materiál, který připomíná vjem, kdy vyhladovělý noční mlsal, najde ve spíži bohatou bonboniéru plnou rozličných pokladů zalitých v čokoládě. Každou chvíli vnímáte jinou chuť, s každým soustem si po jazyce válíte jiné lahůdky, kterými napájíte chuťové pohárky. Podobnou pochutinou jsou tito mladí týpci ze San Francisca pro metalové uši.
Album je napěchováno nehorázným množstvím nasupené energie, motivy se rychle střídají, neopomíná se na sypačky, kytarové sólování, ani precizní thrashing. Vše navzdory tomu působí celkem homogenně a soudržně, žádné účelově znějící a nelogické spatlance, ani žádné pejsko-kočičí dorty se nekonají. Nad tím vším blije a vříská zvíře zvané Leo Miller, který nemá hlasem daleko k prskající kočkovité šelmě. Vyznavači nápaditých bubeníků si jednoznačně také přijdou na své, neboť rytmika zde rozhodně není jen od toho, aby se kytaristé ve své heroické práci neztráceli v rytmu. To, co na aktuální řadové nahrávce najdete, se dá s klidným svědomím nazvat brilantní přehlídkou metalové bubenické práce. „Animal“ má velmi silný „nájezd“, v polovině se ubírá zlehounka v akceleraci, ale v koloritu desky to vůbec nevadí, neboť i tak je tempo celkem vražedné. ANIMOSITY tímto počinem potvrdili roli svoji mladého a nevybouřeného zaoceánského černého koně na poli extrémní hudby, od kterého můžeme čekat opravdu ledacos, neboť kvalitativní laťka se s každou fošnou nekompromisně zvyšuje.
Mladý, nevybouřený a technicky excelentně zvládnutý death metal se silnou příměsí thrashe a hardcoru, který svoji živelností, stylovou otevřeností a energickou našplánutostí strká do kapsy většinu příbuzných kapel.
9 / 10
Leo Miller
- zpěv
Frank Costa
- kytara
Chase Fraser
- kytara
Evan Brewer
- basa
Navene Kopperweis
- bicí
1. Terrorstorm
2. Tooth Grinder
3. Bombs Over Rome
4. Evangelicult
5. Animal
6. Plunder Incorporated
7. Operating From The Ditch
8. You Can't Win
9. Progression In Defeat
10. Elucidation
11. A Passionate Journey
Animosity & Drumcorps: Altered Beast (EP) (2008)
Animal (2007)
Empires (2005)
Shut It Down (2003)
Hellraiser (demo) (2002)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 28:37
Produkce: Animosity
Američtí mladíci jsou další kvalitní a chutnou čerstvou krví na podle mého názoru kvalitativně se zcvrkávající death metalové scéně. Technicky jsou vybaveni velice slušně a v celé té touze po co největší hudební smršti jim nechybí ani slušné kompoziční schopnosti. Rozhodně nadějný počin a rozhodně nahrávka, která nepostrádá smysl. Možná je to jen můj dojem pamětníka, ale v některých chvílích mi docela silně přípomínají DYING FETUS z devadesátých let.
wav, poriadny nahul
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.